Historie příborského skautingu

Etapa první, 1920-1939
    Při pátrání po prvních doložených písemných zmínkách o příborském skautingu se dostaneme do roku 1920, tento rok lze tedy považovat za skutečné založení prvního skautského oddílu v Příboře. Vzhledem k tomu, že skautské hnutí dorazilo do tehdejší Československé republiky na přelomu let 1918-1919, trvalo pouze velmi krátkou dobu, než se v Příboře myšlenka skautingu uchytila a zapustila zde své kořeny.
    Velkou úlohu v dějinách příborského skautingu hrál učitelský ústav, který zde sídlil a z jehož řad vzešlo několik významných osobností důležitých pro počátky zdejšího skautského hnutí. V příborském učitelském ústavu vyučoval Václav Sehnal, který zde založil turistický kroužek. Jeho členem se stal i Rudolf Dvíže, kterému putování po zdejším kraji učarovalo. Později se při putování s turistickým kroužkem setkal se profesorem Hejtmánkem z Litovle, okresním zpravodajem skautů. Myšlenka skautingu a skautská idea ho natolik oslovila, že se rozhodl založit toto hnutí i v Příboře. Přesné datum však není nikde zaznamenáno, víme jen, že to bylo někdy na konci jara roku 1920.
    Vše, co se naučil při svých prázdninových cestách s turistickým oddílem při učitelském ústavě, využil Rudolf Dvíže při práci s oddílem. Vedl oddíl jako 19letý učitel v letech 1920-1922.
    První příborský oddíl neměl vlastní klubovnu. Jednotlivé družiny oddílu se scházely v bytech u členů oddílu. Většina prvních zdejších skautů byla studenty příborského učitelského ústavu nebo gymnázia. První letní skautský tábor se uskutečnil již v létě roku 1920. Byl desetidenní a místem konání byl Radhošť.
    Činnost skautů v Příboře ustala na krátkou dobu v roce 1925, kdy většina členů oddílu po ukončení studií opustila Příbor. Nenašel se nikdo, kdo by nastoupil na jejich místa, žádná osobnost, která by nahradila vedoucího oddílu a pokračovala tak v započaté práci.
V roce 1927 opět student příborského učitelského ústavu Ondřej Kacíř spolu s Arnoštem Kubinským, pracovníkem příborské elektrárny, obnovili skautskou myšlenku a znovu založili skautský oddíl ve městě. Krátce po zahájení činnosti získal oddíl svou klubovnu v dřevěném domku na Místecké ulici, č.p. 252. Vedoucím oddílu se stal zmiňovaný Arnošt Kubinský, rodák z Lipiny u Frýdku.
    Dne 28. července 1929 se v Příboře poprvé konal Skautský den. Dle dochovalých záznamů byl na programu dopoledne slavnostní průvod skautů na náměstí, slib nováčků a koncert. Odpoledne pak sportovní závody skautů. V zahradě zdejšího pivovaru pak probíhaly ukázky skautských dovednosí a tábornictví.
    V roce 1929 nastoupil na místo vedoucího oddílu Ondřej Kacíř, který v letech 1928-1932 studoval na zdejším učitelském ústavě. Koncem roku 1929 přišli skauti o svou klubovnu, která byla zbourána. Schůzková činnost se tedy opět přenesla do bytů jednotlivých členů. Shánění nových prostor pro svou činnost bylo velmi těžké. Svět se otřásal ve velké hospodářské krizi a shánění finančních prostředků na novou klubovnu a zajištění potřeb oddílu bylo velmi těžké. Činnost oddílu byla v této době tedy díky dopadům hospodářské krize velmi slabá. Velikou zásluhu na překonání tohoto období a zachování skautského oddílu v této době měl Miroslav Kresta, který po odchodu Ondřeje Kacíře na nějakou dobu suploval úlohu vedoucího oddílu.
    V roce 1930 přichází do Příbora Rudolf Zemek, který pracoval již v junáckém hnutí od roku 1921 a byl jeho nadšeným propagátorem a převzal úlohu vedoucího až do roku 1939, kdy byl skauting u nás poprvé zakázán. Za jeho působení došlo k nebývalému rozvoji skautského hnutí v Příboře. Zlepšující se hospodářská situace dala možnost vzniku lepších časů i pro skauty. Opět byla k dispozici klubovna včetně vybavení. Oddíl si opatřil i vybavení pro táboření, stany, kuchyňské náčiní aj. Začala se rodit první myšlenka o stavbě vlastní klubovny, která však byla nucena ještě dlouho čekat na svou realizaci.
    Brzy po příchodu Rudolfa Zemka vznikl v Příboře i první oddíl skautek, konkrétně v roce 1931. Vedoucím dívčího oddílu byla Růžena Kuřecová. Chlapecký oddíl v té době čítal téměř 50 členů, dívčí oddíl pak 15.
    V roce 1937 byl uspořádán tábor skautů na Horní Bečvě. Jednalo se o celooddílový tábor sestavený z 13 podsadových stanů a kuchyně s jídelnou. Skauti se přemístili na místo konání tábora, tedy z Příbora na Horní Bečvu, pěšky. Materiálové vybavení na tábor byl přepraven koňským povozem panem Schonweitzem.
    Ve dnech 12. a 13. 6. 1937 proběhly oslavy 15. výročí založení skautingu v Příboře, tedy s dvouletým zpožděním.
    V červenci roku 1938 proběhly poslední letní tábory, kde však, to se mi nepodařilo dopátrat. Dne 21. září 1938 nastoupili příborští junáci do zpravodajské, kurýrní a organizační služby, do hlídek na cestách a při železniční trati ze Studénky. Starší skauti pomáhali také řídit dopravu na cestách a pomáhali tak policii (četnictvu). Tuto službu vykonávali až do 10. října, kdy byl Příbor obsazen německým vojskem. Okupací tak skončila první etapa činnosti zdejších junáků. Skautská činnost v následujících šesti letech probíhala velmi omezeně a v ilegalitě. Ale i v průběhu 2. světové války si příborský skauting našel své osobnosti, které se nějakým způsobem zapsaly do dějin města. Mezi nejvýznamnější skauty této doby patřil bezesporu Quido Němec, narozen roku 1922 v Ostravě, člen skautského hnutí od roku 1935, který se aktivně zapojil do domácího odbojového hnutí. Spolu se skupinou skautů pod názvem Odboj slezských Junáků v únoru až březnu 1945 působil jako spojka s partyzánskou brigádou Jano Ušiaka operující v Beskydech. Dne 4. 4. byl spolu s ostatními členy této skupiny zatčen gestapem a převezen do Polského Těšína, kde byl popraven. Na počest těchto padlých skautů založili jejich nejbližší přátelé dne 6. 10. 1946 kamennou mohylu na hřebenu pod Lysou horou - na Ivančeně. Od tohoto dne každoročně v sobotu kolem 24. dubna se vydávají skupiny skautů z celé České republiky, ale i z okolních států, k mohyle a přinášejí zde kameny ze svého domova.

Etapa druhá, 1945-1949
    Dne 6. května 1945, ihned po příchodu Rudé armády do Příbora v ranních hodinách, se skauti opět hlásí do služby. Pomáhali při odstraňování zátarasů v ulicích města či při opravě rozbořeného mostu přes řeku Lubinu. Sháněli bydlení pro příchozí důstojníky, lékaře a pomocný personál a pomáhali při obnově města. Jako důkaz toho, co vše skauti udělali a při čem byli nápomocni, použiji citát z kroniky města Příbora (Kronika města Příbor, str. 20/II. díl): "V prvních dnech po osvobození vykonali velmi platné služby při všech pracích pro obnovu pořádku ve městě zvláště skauti se svými vedoucími. Vyznamenal se K. Hudek a někteří studenti, kteří s příkladnou obětavostí plnili přidělené úkoly a stali se tak nejspolehlivějšími pomocníky v práci MNV."
Příborští skauti tedy začali opět fungovat. Získali od města klubovny v Domově junáků, který však již v krátké době kapacitně nestačil. Organizace těsně po válce čítala téměř 500 registrovaných členů. Z tohoto důvodu si některé oddíly opatřili své klubovny mimo Dům junáků, a to konkrétně 1. a 2. chlapecký oddíl a 1. dívčí oddíl.
    Ve dnech 1.-2. září 1945 se v Příboře uskutečnil slavnostní první Den junáků. Ještě téhož roku skládali skauti svůj slib. Dne 22. září členové 1. oddílu, 28. října členové 2. oddílu.
    Na podzim roku 1945 příborští skauti také aktivně pomáhali se sklizní brambor v opuštěném Osoblažsku. Příborští byli nasazeni na pomoc v Pískořově a Pelhřimovech u Města Albrechtic. Vedoucím příborské skupiny byl Stanislav Huvar. Akce trvala 5 dní.
    Dne 15. ledna 1946 vyšlo první číslo střediskového časopisu příborských skautů s názvem Strážce ohně. Toto periodikum vycházelo jednou měsíčně a přinášelo veškeré aktuální informace o dění ve středisku Příbor. Střediskovým vedoucím byl zvolen Karel Hudek.
    Za zmínku stojí také činnost 1. oddílu, který se na podzim roku 1946 chopil oprav válkou zničeného příborského koupaliště. Hlavní opravy probíhaly na jaře roku 1947. V polovině června se skautům podařilo opravené koupaliště otevřít a zpřístupnit tak veřejnosti.
    V letech 1945-1948 se uskutečnilo několik letních táborů. V červenci 1946 tábořil 1. chlapecký oddíl pod Soláněm. Vedoucím tábora byl Miroslav Blažek a Josef Kotrc. 2. oddíl v létě 1946 uspořádal dokonce putovní tábor do Vysokých Tater pod vedením Stanislava Huvara. V roce 1947 tábořil společně 1. a 2. oddíl ve Valteřicích pod vedením Zdeňka Hudka a Karla Adamce. V roce 1948 vedl Stanislav Huvar tábor 2. oddílu a vlčat v Kružberku.
    Sláva a vzestup příborských skautů však netrvala dlouho. Dne 25. února 1948 bylo ústředí Junáka v Praze obsazeno. Byly vydány nové směrnice k organizační úpravě Junáka a ustanovení krajští tajemníci placení SČM. Došlo k předání majetku Junáka a k jeho postupné likvidaci. Příborští skauti v té době přišli o Domov junáků, klubovny a všechen majetek. Dne 1. ledna 1951 pak vyšel ústřední výnos o zrušení organizace Junák.

Etapa třetí, 1968-1970
    V důsledku politického vývoje v Československu na jaře v roce 1968 bylo možno opět skauting obnovit, tentokráte skauti začínali potřetí. Dne 27. 3. 1968 v 18 hodin byla svolána první schůzka příborského Junáka. Zahajovací schůzku vedl Bedřich Bílský. Skauti opět započali ve své práci. Byl proveden nábor nových členů na základních školách za účelem doplnění členů příborského Junáka. Ihned po náboru středisko uskutečnilo rádcovský kurz, který byl zahájen 1. dubna 1968. Kurz probíhal vždy v pondělí a ukončen byl v červnu. Lektorský tým byl sestaven z řad příborských vedoucích a tvořili jej František Linart, Lubomír Loukotka, Jaroslav Šmíd, František Frait, Karel Adamec, Luboš Kostka, Bedřich Bílský, J. Švábenický a B. Pokorná.
    V dubnu téhož roku skauti získali klubovnu pro svou činnost. Byla jí dřevěná chatka stojící v městském parku za domem kultury, která však kapacitně nedostačovala, neboť po provedení náboru bylo v Příboře registrováno 227 členů Junáka. Z tohoto důvodu středisková rada přijala návrh Boženy Hrabcové k zakoupení vyřazené dřevěné ubytovny od Vítkovických železáren. Budova byla tedy zakoupena, demontována a nákladními auty převezena z Ostavy-Vítkovic do Příbora. K převozu sehnali skauti dva nákladní automobily z podniku Tatra Loana Příbor. Auta musela jet celkem 15krát, než byly všechny části budovy dopraveny do Příbora. Celá stavba měla rozměry 12x42 metrů a byla složena na dvoře již bývalého učitelského ústavu. Skauti však ještě nemohli započat se stavbou svého domova, neměli ještě pozemek.
    V létě 1968 uspořádali skauti opět několik táborů, které se konaly na Velové hůrce u Větřkovic, v blízkosti Příbora. Toto tábořiště zajistil Emil Rožnovský a Petr Kostelník, včetně zapůjčení nejnutnější výbavy od JZD Lubina. Jelikož skauti v té době obnovovali svou činnost a měli minimální táborové vybavení, byli rádi i za toto.
    Skončily letní tábory a přišel 21. srpen 1968. Do Československa vtrhla vojska tehdejšího SSSR, NDR, Polska, Maďarska a Bulharska. Co bude dál s Junákem? Na to tehdy nedovedl odpovědět nikdo.
    Po několikaměsíčním jednání přidělil příborským skautům MNV toužebně očekávaný pozemek na stavbu skautského střediska. Nové středisko bude stát v městském parku, začátek stavby byl naplánován na jaro 1969. Přípravné práce pro stavbu střediska byly ovšem zahájeny hned, tj. 6. 11. 1968. Jednalo se o předpřípravu získaného pozemku. Skauti zde konali sobotní brigády, dokud jim to počasí dovolovalo.
    Dne 9. 12. 1968 byl uspořádán 2. rádcovský kurz za účelem získání nových rádců skautských družin. V únoru 1969 skauti uspořádali ples v restauraci Mexiko v Příboře. Výtěžek z plesu byl věnován na stavbu nového skautského domova. Na jaře 1969 pak započaly intenzivní stavební práce. Pracovalo se opět každou sobotu, od května dokonce každý den od 16 hodin. V listopadu téhož roku bylo dáno nové skautské středisko do částečného provozu. Je třeba podotknout, že skauti si postavili svůj nový domov svépomocí a vlastní pílí.
    V létě 1970 se podařilo ještě uskutečnit několik táborů, které se tentokráte konaly na Trubiskách u Valašské Polanky. Na tomto tábořišti se vystřídaly všechny oddíly skautů z Příbora a Lubiny. Vedoucím střediska byl v té době Bedřich Bílský, který byl do své funkce zvolen 12. 10. 1968 střediskovým sněměm. K příborskému středisku patřily ještě oddíly v Lubině, Albrechtičkách a Petřvaldě.
    Naposledy se příborští skauti sešli na střediskové radě dne 29. 8. 1970, aby alespoň v tichosti oslavili 50 let od zahájení své činnosti v Příboře. Politická situace nebyla skautům opět nakloněna. Přišli o všechen svůj majetek, včetně nově postaveného skautského střediska, které využívali po dobu kratší než jeden rok od svého postavení. Tím se činnost příborských skautů opět uzavřela na dobu téměř 20 let.

Etapa čtvrtá, od prosince 1989
    První zmínka o čtvrtém obnovení činnosti Junáka v Příboře je datována na 5. 12. 1989, kdy Bedřich Bílský svolal první schůzku na obnovení činnosti. Na tuto schůzku přišli Bedřich Bílský, František Frait, A. Fraitová, Emil Rožnovský, Zdeňka Bílská a další. Všichni se s nadšením vrhli do opětovné práce na obnově zdejšího skautského hnutí.
    V únoru 1990 se konalo velké Skautské odpoledne ve skautském domově, který byl příborským Junákům vrácen zpět. V klubovnách se přijímaly první přihlášky děvčat a chlapců. K 30. červnu 1990 bylo v příborském středisku registrováno na 418 členů. Na takto velkém počtu měly zásluhu i oddíly z Lubiny, Hájova, Petřvaldu, Lichnova a Albrechtiček, tedy oddíly mimo Příbor, které pod toto středisko byly spádovitě začleněné.
    Porevolučním vedením střediska byl zvolen František Frait, který však záhy na to dne 3. října 1990 umírá. Na jeho místo nastoupil dne 23. 10. 1990 nově zvolený střediskový vedoucí Emil Rožnovský.
    Již v průběhu léta 1990 byly zorganizovány první letní tábory. Chlapecký oddíl spolu s vlčaty tábořil v Beskydech na Starých Hamrech - v lokalitě Němčanka v celkovém počtu 40 účastníků. Doba přála rozvoji skautského hnutí a euforie z listopadové revoluce roku 1989 skautingu jen pomáhala. Středisko si postupně opatřovalo nové vybavení nutné ke své činnosti a začalo se i s opravami skautského domova. Posupem času se však od příborského střediska odtrh oddíl v Albrechtičkách, který vytvořil samostatnou registrační jednotku (středisko), oddíly v Petřvaldu, Hájově a Lichnově přestaly fungovat. Z dnešního pohledu je důležité zmínit zejména oddíly v Lubině, které dnes tvoří téměř 50% podíl členů Junáka Příbor. Pro srovnání, k 1.1. 2009 je v příborském Junáku registrováno 130 osob.
    V roce 1998 byl nový střediskovým vedoucím zvolen Jiří Linart, který svou funkci vykonával do 1. 6. 2007, kdy na jeho místo nastoupil Martin Žárský, který je střediskovým vedoucím až do dnešního dne.
    Co se činnosti s dětmi týče, příborští Junáci pravidelně každé léto pořádají několik táborů. Jejich počet se v posledních letech ustálil na tři tábory. Pravidelná schůzková činnost pro práci s dětmi probíhá ve většině případů od září do června následujícího roku každý pátek od 16 hodin. Každý oddíl pořádá několikrát do roka i výpravy do přírody a víkendové akce s přespáním v klubovnách. Kromě toho středisko pořádá i množství nepravidelných akcí. V létě roku 2007 se uskutečnil putovní tábor do Rumunska. Příborští skauti na svém desetidenním pochodu překonali pohoří Retezat. V únoru 2008 byla obnovena tradice skautských plesů v Příboře. Ples se konal i o rok později, tedy v lednu 2009, výhledově se s pořádáním plesu počítá i v roce 2010.




    ©2006-2019